Cecílija V řeči čísel Bavaria 35H, délka 10,95m, výtlak 5,6t. Jinak ale fajne necičky, teré jsme si proměnili v jídelní loď. Tady je vyfocena v maríně Palmižana, z čehož je vidět, že jsme mezi gáblíky i sem tam někam popojeli - a néé na německou vlajku, anóbrž dieselwind. Poslední snídaně páně Protože až na kapitána jsou pantátové na moři poprvé, mají jen matné tušení, co je čeká. Velká část z nich v tuto chvíli například ještě netuší, že se snídaní se zdržují zbytečně, neb si ji dlouho neužijou. Na druhou stranu konzumovány byly prakticky výhradně poživatiny, které se snadno zvrací ... Murter Na Murteru jsme z úsporných důvodů zapadli do městského přístavu a čekali na opravu kompasu. Opravář nakonec přijel, prohlásil že to nedokáže opravit a že si máme svítit očima. Na oplátku jsme se šli drze vykoupat do přilehlé maríny a vydali se nalézt víno. To nemělo chybu. Ale že je tam hezky? Prišňjak Maják Prišňjak je jak vystřižený z námořnických legend. Škoda jen, že jeho světlo nerozsvěcí větry ošlehaný strážce, ale automat, který si v případě poruchy sám zavolá opraváře. Na druhou stranu, kdo chce, může tu za mírný obulus strávit svoji dovolenou. Palubní povaleči Příď je místo, kde to nejvíc houpá, nejvíc cáká, tu a tam zde můžete dostat pár facek od genui, nebo přes hubu otěží - teda když to fouká. Když to moc nefouká, lze tam jak vidno docela dobře bufetit, neb na příď kapitán dochází pouze zřídka a nebezpečí, že člověk přijde k nějaké nepopulární práci jest zde relativně malé. Dobrů noc, dobre spi V pilotu jsme si našli, že v zátoce Peleš je pěkné stání u rybářského mola. Jenomže kapitán Jimanais zdá se čte pilota taky a ještě ke všemu byl rychlejší. Tak jsme loudili, že se na ně vyvážem, ostatně samotnému je člověku smutno. Vlastivědný výlet V Komiže kvetly a voněly sady citrusů, svítilo sluníčko a bylo krásně. Tůristi by se zvencli. My taky, neb i v přístavu budíky ukazovaly, že fouká 37 uzlů. Protože nikdo nestál o to zjišťovat, kolik fouká na otevřeném moři, šli jsme na vycházku. Takhle tedy vypadá Komiža při pohledu od hřbitova. Azuro Zátoka u Komiži je tak hezká, až to zavání kýčem. Tohle jsme neobkreslili z pochybného katalogu, to tam na Visu opravdu mají. Zápal pro věc Na moři nám to ani nepřišlo, foukal studený vítr, voda cákala a nezdálo se, že je třeba mít se na pozoru. Večer jsme ale zjistili, že nám sluníčko seriózně spálilo všechny části organismu, které vyčnívaly ze šturmáků. Palubní lapiduch nám popáleniny pokryl třícentimetrovou vrstvou panthenolové pěny a dvě hodiny nás přesvědčoval, že se to vstřebá. Takhle jsme vypadali po 90 minutách ozdravné kůry. (Kuleš) Večerní idyla Když přišla noc, nechali místní práce a šli posedět do hospůdky dřív, než přijde léto a bude tam plno turistů. My jsme si dali zmrzku a šli se podívat, co zajímavého se dá v Komiže vidět za tmy. Tak třeba městské nábřeží. Sv. Klement Na Svatém Klementu je jedna z nejhezčích marín. Průzračná voda, klid, piniový les, spousta hezkých kytek, kaktusů a lodí. A dá se tam dostat jenom loďmo. Kdo na to má, může se nechat odvézt lodním tágem do Hvaru. My jeli po vlastním kýlu. Za humny Políčka s vínem, citrusy a olivovníky šplhají na Visu od moře až na vysoko svahy nejvyšších kopců. Dlouho jsme si lámali hlavu nad soustavou zídek, až jsme na to přišli. Když chce místní políčko, musí poctivě sbírat kameny a rovnat je do zídky, až mu na místě zbyde několik centimetrů načervenalé hlíny, kterou oklepal s těch kamenů. To by naši zemědělci koukali. Tam dole Příjemnou vlastností potloukání se na lodi po Jadranu je skutečnost, že městský přístav je vždycky přímo uprostřed města. Kam byste se autem těžko dostávali, dostanete se v pohodě na lodi a máte ideální výchozí bod na prohlídku. Jako třeba ve Hvaru. (Kdo nepoznal, hned ta první :-) ) Kdopak nám to kormidluje Není pravda, že by ptt. Kuleš byl stáje jenom zádumčivý. Když je pevnina na dosah (či spíše na doplavání), ptt. ožívá a tu a tam se i chápe kormidla. Ulička ... pravděpodobně nikoliv lásky, nebo hanby, prostě ulička. Ale vypadá tak pěkně středomořsky, že? Parkoviště Je to vlastně stejné, jako u nás doma. Na náměstí nebo návsi máme zaparkovaná auta a bicykly, jak kdo přijel. Akrát tady mají místo těch aut čluny. Tohle je místní parkoviště ve Hvaru. Pěkné barvy, což? Cestou z hradu Jako správní tůristi jsme se vydali na hrad. Nahoře se ale ukázalo, že se platí vstupné a že v kolektivu nemáme ani skunka. Tak jsme šli zpátky a cestou alespoň orvali pomerančovník. Tady bude, za rohem. Vpřed Na Hvaru bylo hezky, ale je čas popojet. Zcela výjimečně máme boční vítr, u kormidla je Petra. Obrázek ukazuje, že stát se může cokoliv. Ne vždy to máme přímo proti větru a kormidlovat u nás může opravdu každý. Pan imperialista Než se posádka sešla, seděl jsem na lodi a frajeřil. Asi mi to moc nešlo, pracháči se většinou nevyskytujou na laciných čartrovkách, ale i tak to byl sqjelej pocit, moci sedět u mola na své lodi. I když ji budu muset za týden vrátit. (Petra) Schovka V zátoce U Smreka na Brači se nachází ponorkový kryt bývalého Jugoslávského námořnictva. Dneska už není přísně tajný a místní si v něm schovávají loďku. Neodolatelná výzva pro naši zvědavost. Snížený podhled Ponorka se do krytu vejde, Cecilka nikoliv. Asi budou mít ponorky menší stěžeň. Vypadá to, že ponorka nebude nejrychlejší, s tak malýma plachtama. My se v každém případě museli vyvázat na molo před krytem a dovnitř vyrazit po svých. Lod v rukou Kormidelník pak podle pokynů z navigace řeší jak. Sleduje moře, plachty, kompas, okolní lodě, pokud nemá za sebou taktika, komanduje si posádku aby měl plachty správně nastaveny, ... a nečumí imrvére do budíků. Zkrátka vede loď. Třeba jako tady Lenka. Zátiší bez kapitána Takže odsud se loď řídí. Všimněte si vzorného pořádku na navigačním stole, který rozhodně není reklamní, jak se někteří zlí jazykové snažili tvrdit. Tady sedí navigátor či kapitán a pilně koumá, kam, kudy atd. Rabočij i kolchóznica V hlavních rolích Petr a Helena. Sváča Tentokrát v Trogiru u městského mola. Tůristi zejména z nejmenované středoevropské země si užívali kafe v hospodě na nábřeží a hladově koukali, jak debužírujeme deset metrů od nich. Na závěr jedna moc hezká loď. Tohle je Bronsholm a pluje pod německou vlajkou. Ale to nevadí.

Není-li uvedeno jinak, obrázky vyhotovil, oskenil, upravil a slaboduchostmi opatřil © Tonda 2002.