Pojednání o cestě po Ohři ze Šabiny do Kysíblu v lednu roku 2000

Ve vánici jsme opustili s lodí na střeše Prahu, díky zbrusu novým zimním pneumatikám hravě zvládli kalamitu, ve Varech za nelíčeného zájmu domorodců přiložili druhou loď a vydali se k řece. Zpozorovali jsme, že přistěhovalci z východu přinesli do Varů nový pozdrav. Sestává z poklepu ukazovákem na čelo a několikerého zakroucení hlavou, nejprve doleva.
V Šabině nás přivítal překvapivě zcela prázdnej lágr, ani výběrčí poplatků tam neprudil. I postavili jsme stan a zahájili návštěvu kulturního zařízení. Putykář to s námi myslel zjevně dobře, v rámci aklimatizace nám předložil totálně studený guláš a po celou naši návštěvu udržoval hospodu příjemně vychlazenou. Do rána se nám nejen nezkazila žádná potravina a neožírali nás komáři či jiná havěť, ale dokonce i voda z kanystru zodpovědně nevytekla pri náhodném převržení a i připadlá vrstva sněhu zlepšila izolaci stanu, a tedy lze první noc hodnotit jako úspěšnou.
Ráno jsme zjistili, že s loděmi se člověk nadře mnohem méně než v létě, neb po sněhu dosti dobře kloužou. I naskočili jsem do nich a odvážně se vydali za mírného sněžení na cestu. Při přenášení jezu na Červeném mlýně se nám podařilo upoutat pozornost šoféra kolemjedoucí červené feldy s lyžemi na střeše do té míry, že i on se málem stal včetně svého prostředku a spolucestujících vodákem zapomenuv otáčet volantem. Vcelku bez dalších pozoruhodností jsme dopluli do Varů a den na vodě úspěšně ukončili mírnou spářkou s Vláďovými spolužáky. Při neúčasti našich největších opor jsme se však v pivní lize neumístili příliš dobře a též naše výkony v konzumaci whisky lze zařadit spíše do kategorie mladších žáků.
Druhého dne o poznání přituhlo, což se projevilo ráno těžkostmi spojenými s oddělováním přimrzlých lodí od podkladu. Následně se nám při stahování jezu namočená koňadra změnila v tlačné lano svými vlastnostmi připomínající měděný drát stejné tloušťky. Jak se na konci plavby ukázalo, nejen koňadra, ale i šňůry kterými jsem přivázal bagáž změnily konzistenci a sudy jsem z lodi dobýval několik minut.
Při pohledu na rampouchy visící z límce lodi a elegantní lesklou vrstvu vylepšující její design jsem se zatěšil, ze by možná i díry kterými mi do lodi teklo mohly zamrznout, leč marně. Nicméně ledová tříšť značně omezila mobilitu jezírka v lodi a tím výrazně přispěla k její lepší stabilitě.
I toho dne jsme se setkali s domorodci. Soudě dle fascinovaného pohledu, doširoka otevřených úst a ruky s chladnoucím buřtíkem ztuhlé na půl cesty do pusy na břehu stojících malých spoluobčanů je zřejmé, že ve výsledném hodnocení jsme s převahou odsunuli nápad jejich tatínka na uspořádání ohníčku až na druhou, ne-li třetí kolej. Prostě pohled na vodáky se nevochodí. Dokonce i v Kysíblu, kde jsme omrzlé lodě nakládali na auto si nás majitel pozemku nejprve zpovzdálí krátce prohlédl a následně beze slova hladce protlačil kočárek přilehlým křovím a zmizel v dáli, aniž by nám byť jen posunkem naznačil, že mu překážíme na příjezdové cestě.
Je třeba otevřeně připustit, ze zimní vodáctví má i své nevýhody. Kupříkladu když při sjíždění jezu a následné peřeje těsně nad Kysíblem dovádivá vlnka zráchala Kuleše na háku od hlavy k patě, získal během několika minut bundu a kalhoty, které sice stojí samy a bez držení a výborně tlumí nárazy, leč jsou skutečně velmi neskladné nemluvě o jistých obtížích při svlékání. Navíc Kuleš při pádlování mírně praskal. Dále se nepotvrdily předpoklady, že budeme mít řeku pro sebe, neb na Hubertusu jsme se o ni museli podělit s rozverným kamarádem na singlovce, který nás s lodí na rameni pozoroval z místa, kde by byly kopřivy, kdyby tam nebyla hluboká závěj. Nával byl přesto o poznání nižší než v létě.
Vcelku lze konstatovat, že výprava na vodu byla úspěšná, hodná svých autorů a důstojná celého Obludária. Kdo nejel, prohloupil.

Tonda    

A není pravda, že čekáme, až nám rozmrzne foťák.