|
Narodil se nám nový pantáta. Na svět přišel přirozenou cestou 24. listopadu 2010 v 0820, pro změnu opět v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Naváženo a naměřeno bylo 3,06kg a 48cm při excelentním skóre třikrát deset. Na rozdíl od bráchy projevoval specifickou žravost vlastní všem svým příbuzným již cca 12 minut po příchodu na svět, takže první vrh tyčkou uskutečnil v čase kratším než půl hodiny.
"Toniku, vstávej, pojedeme ..." Něco mnou třese a organismus se ze všech sil snaží nepochopit, co se děje. Za poslední tři dny jsem spal asi tak dvanáct hodin, včera jsem šel spát o půl čtvrté, zítra mám odpornou zkoušku a teď je před pátou. Nakonec to vzdávám: "Dej mi vteřinku, zjistím, na kterém konci mám nohy, a hned přijdu". V obýváku jsem za chvíli, ostatně usnul jsem ve skriptech a tak ušetřím čas na oblékání. "Zavolej Kuleshovi, ať se připraví". To by neměl být problém. Vytáčím číslo a po očku pozoruji, jak Mirka poměrně přesvědčivě předstírá kontrakce. Kurňa ona se snad opravdu chystá rodit, či čo. Plán pro tento případ je vymyšlen dávno dopředu, zajedu pro Kuleshe, aby pohlídal Šimonka a vydáme se do Podolí. Navíc Kulesh má již od včerejška vyhlášen první stupeň předporodní aktivity, bo Mirka byla na monitoru a něco se dělo. Plán ovšem selhává hned v bodě nula, volaný účastník je nedostupný. No aspoň mohu cestou přemýšlet, jak se na něj dobouchám, když nenajdu který zvonek je jeho. Ani ne za hodinu jsme zpět, po obýváku bloudí bez berličky, záda křivá, pokroucená osoba, tak na nic nečekám a vyrážíme směr Podolí. Nenápadně počítám čas mezi kontrakcemi a než dorazíme k Mostu inteligence nemůže být pochyb: "Teda děvče, až se tě budou ptát, tak řekni že po třech minutách. To není úplně ten brzký příjezd, který ti nařídili." Konečně jsme v Podolí, tma jak v ranci, ti čipernější z pražáků zrovna hledají, kde mají vypínač, zima jak v Charkově na nádraží. Je čtvrt na osm. Mirka jde na vyšetření, já dostávám bojový úkol najít někde na bůhvíkterém oddělení nijak rozlehlé podolské porodnice její kartu. Brnkačka, ještě že s sebou mohu vláčet tu tašku se vším možným. Než uspořádám brainstorming s uklizečkou, kolegou skoro-otcem, dvěma kolemjdoucími doktory, popelářem a paní v kartotéce stran aktuální lokace karty, Mirka je na sále. Díky zkušenostem z minulého porodu bravurně zvládám další úkol - vybublat coca-colu. Ještě stihnu pustit a vypnout cédéčko, "... paní Benešová, zkuste si lehnout na bok ... tady si podepřete nohu ... ještě zatlačte" -žkovi voči, to je snad hlava nebo co. Je fous po čtvrt na devět a Jáchymek je na světě. A tu zkoušku další den jsem dal. Dobrej tejden. |
|
| Ahój, tak mě tady máte. |
|
| Copak to tam máma pro mne má dobrého? |
|
| Tak to bychom měli, teď si trochu zchrupnu. |
|
| Nazdárek, brácha. |
|
| U mámy je to stejně nejlepší. |
|
| A takovejdle jsem chlapák. Aby bylo jasno. |
| To be continued ... |